Jan Mach - Zamyšlení nad rozpočtem města


Pro rozpočet na rok 2016 jsem hlasoval, přestože je deficitní. Je jen dobře, pokud se peníze naspořené minulým vedením účelně vynakládají ve prospěch města. Deficit je totiž kryt úsporami a město se nemusí zadlužovat. Už dlouho však vidím určitý rozpor mezi schváleným rozpočtem, předpokládanými investicemi a některými „nápady“ prezentovanými panem starostou. Ty jdou totiž nejen proti realitě rozpočtu současného, ale i několika příštích. Někteří zastupitelé velmi jasně vyjadřovali obavy o další osud financí našeho města podobné těm mým v diskusi před schvalováním II. rozpočtové změny na dubnovém zastupitelstvu. Ta byla nakonec těsnou většinou schválena, ale naprostá většina opozice a část koalice (!) pro ni nehlasovala. V diskusi padla i slova o tom, jestli je nebo není úvěr sprosté slovo. Podle mě, pokud si vezmu půjčku na vlastní bydlení, protože jde o investici, která bude v budoucnosti generovat zisk, tak není. Půjčka na dovolenou je ale už o něčem jiném. Dle mého má většina starostových nápadů a lidová tvořivost koalicí ovládaných komisí rady bohužel blíže k té dovolené (především kino, kdy vůbec nevíme, co zde bude a kolik provoz toho „něčeho“ bude město v budoucnosti stát).

Řeknete si, že vedu plané řeči a jen okopávám koalici kotníky. Počítejme ale spolu. Po minulém vedení města mělo to současné k dispozici cca 90 milionů úspor. Z nich ale může být použito na investice „jen“ 70. Zbylých 20 tvoří nutnou rezervu pro případ, kdyby vlastníci povodňových bytů v „Titaniku“ je chtěli zpětně prodat městu (město je totiž musí odkoupit). V současnosti je ale většina těch 70 milionů v podstatě proinvestována. Přičtete-li totiž k těmto 70 uspořeným milionům přibližně 26 miliónu ročně z vlastního rozpočtu, zjistíme, že město má k dispozici na roky 2016-2018 na investiční výstavbu cca 150 miliónů. Z této sumy ale musíme odečíst: 42 miliónů (téměř 1/3) na zázemí sportovního stadiónu, 4,5 miliónu za revitalizaci sídliště U Zastávky (II. etapa, I. část), 3 milióny za kotelnu v kulturáku, 1,2 miliónu za zainvestování pozemků u vodojemu, cca 22 milionů za rekonstrukci kanalizace v Riegrově ulici na „Rafandě“, přibližně 10 milionů na autobusový přestupní terminál u nádraží a další investiční náklady a náklady na další výstavbu ve výši 5,3 miliónu. Po odečtení těchto investic zbývá na investice pro léta 2016-2018 62 milionů. Situaci dále změnil plán na přístavbu domova se zvláštním režimem, tedy alzheimercentra, k našemu důchoďáku TEP iniciovaný především zastupiteli J. Novákem (ČSSD), P. Hynkem (Nestraníci) a několika dalšími. Zde musím poděkovat starostovi a radním, že akci prospěšnou celému městu aktivně podpořili. Tato investice ve výši 20-40 milionů (dle počtu lůžek) znamenající pro město v budoucnosti nemalý zisk, ale značně zatíží městský rozpočet. Před schválením dotace, a je lhostejno jestli od IROPu nebo ministerstva, ji totiž celou musí město zaplatit samo. A to už nehovořím o potřebě řešit kotelnu na sídlišti U Zastávky, o čemž jsem již psal a o zahájení prací na horusické čističce odpadních vod a kanalizaci.

Uskutečnit všechny tyto uvedené akce je celkem reálné, vždyť byly z 90% připravovány už minulým vedením města. Horší je to s těmi „starostenskými“ - kino a horusická škola. V případě kina se hovořilo o investici 10 milionů, ale tento ničím nepodložený odhad je s ohledem na katastrofální stav kina naivně nízký. Adaptace horusické školy na školku by měla vyjít na 20 miliónů. Kde ale město vezme těch nějakých přinejmenším 30 - 40 miliónů navíc? Zaklínadlem jsou dotace. Radnice plánuje získat od ministerstva školství ze dvou dotačních programů cca 35 miliónů (40 %, tedy asi 17 mil., na zázemí sportovního stadiónu a 90%, tedy 18 mil., na horusickou školu), což ale není příliš reálné (dotace se nevztahují na ubytovny, a tak šance města na ministerskou dotaci na zázemí sportovního stadiónu nejsou velké, stejné je to i s dotacemi na školku). Město by mělo upřednostňovat především ty investiční akce, při kterých je šance na dotace co největší, protože pouze s dostatečně štědrými dotacemi je možné obě „starostenské“ investice bez problémů realizovat. Je tu i druhá možnost, ale podle mě ta špatná. Potřebné peníze na své neuvážené sliby si prostě vypůjčit, což ovšem s sebou nese do budoucnosti jeden problém. Města s úvěrem mají totiž šance na dotace výrazně nižší a také jim nejsou poskytovány v maximální výši.

Jan Mach, zastupitel města Veselí nad Lužnicí

Zveřejněno v časopisu Veselsko (srpen 2016)